Dokument 7

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kniha "Hrůza v české literatuře" od autora Patrycjuszka Pająkova se zabývá různými děsivými prvky v české literatuře 19. a 20. století.  Analyzuje například Máchovy, Erbenovy a Sabinovy texty a pokračuje až do analýzy prvků hororu v dílech Ladislava Fuksi nebo Miloše Urbana.

​

V části knihy nazvané: “Kytice plná hrůzy”, která se zabývá právě hororovými prvky v Erbenově sbírce "Kytice", se můžeme dočíst, že v ní  hraje klíčovou roli motiv strachu a děsu, který je typický pro hororový žánr. V baladách Svatební košile, Polednice a Vodník, se vyskytuje nadpřirozená (nerealistická) postava monstra (upír, polednice, vodník). Kombinace hororových prvků, které pocházejí z nadpřirozena (živá voda) a reálného života (krutost vražedkyň) se objevuje v baladě Zlatý kolovrat. 

​

V knize, „Jana Němcová upozorňuje, že k hororovým prvkům, které lze

převzít z lidové tvorby, patří nejen nejrůznější příšery, ale také drastické násilí."[1] Příkladem může být postava vodníka ve stejnojmenné baladě. Postava Vodníka se vyskytuje v mnoha českých pohádkách. Jedná se o nadpřirozenou postavu žijící ve vodě a může mít dobrý nebo zlý charakter[2]. V naší rozebrané baladě je však postavou zápornou, která polapí mladou dívku a vezme si jí za ženu. Dívka mu pak porodí syna a zároveň ho vyprosí, aby mohla navštívit matku. Vodník svolí, ale chce, aby se do půlnoci vrátila zpátky. Dívka mu to slíbí a navštíví svou matku. Ta jí však nechce pustit, a tak si pro ni přijde vodník sám. Zde můžeme vidět motiv strachu. Matka se o svoji dceru bojí a nechce ji pustit zpátky do jezera. Když ale vodníkovi dívka neotevírá, tak se naštve a pohodí na práh dětské tělo bez hlavy. Zde přišel trest za nesplnění slibu, který vodníkovi dala. Trest je však velmi brutální.

 

"Něco padlo. — Pode dveřmi

mok se jeví — krvavý;

a když stará otevřela,

kdo leknutí vypraví!

Dvě věci tu v krvi leží

— mráz po těle hrůzou běží:

dětská hlava bez tělíčka

a tělíčko bez hlavy" [3]

​

Kromě toho také můžeme vidět v této baladě, že je založena na klasickém schématu viny a trestu. Téma viny a trestu můžeme vidět vlastně ve všech Erbenových baladách. Dalším příkladem může být balada "Poklad", kde žena s dítětem objeví skálu, ve které se nachází nesmírné bohatství. Žena, zalitá touhou všechno bohatství získat, nechá synka v jeskyni a běží sbírat poklad, který odnáší do své chalupy. Zlato  a stříbro se ale mění v kamení a hlínu a matka si uvědomí, že nemá svého syna. Skála se zavře a zmizí. Matka pak musí čekat rok, než se znovu objeví, mezitím se však žena užírá pocitem viny, žena syna zapomněla v síni ve skále.

​

“A žena se toho leká,

hrůzou se jí vlasy ježí:

celou tíží na ní leží

zármutek a vina její.

I děsí se — však nečeká,

a ve strachu a v naději

skokem síní známou běží,

síní jdoucí pode skálu.”[4]

​

Kniha také upozorňuje na vztah mezi matkou a jejím dítětem v dílech Erbena, kdy matka nejen, že dává život svému dítěti, ale je také příčinou jeho smrti. Ukázkovým příkladem může být balada "Polednice", kde matka na zlobivé dítě zavolá Polednici. Ta si pro dítě přijde, ale matka nechce dítě předat Polednici a ve vlastní náručí ho udusí. Ženu pak oživí její manžel, ale dítě zůstane zadušené.

​

Stejně tak, jak v knize o Franklsteinovi, můžeme v Erbenových baladách vidět motiv oživování mrtvých. Typickým příkladem je balada nazvaná "Svatební košile", nebo "Zlatý kolovrat", kde kouzelný dědeček oživuje mrtvou Doru prostřednictvím živé vody, která je rozporcovaná na kousky od své nevlastní matky a sestry. V baladě Svatební košile, můžeme vidět zase oživlého vojáka, který si přijde pro svou milou, která po něm touží. Ke konci si však uvědomí, že je upír a schová se v márnici, dokud nezakokrhá kohout a umrlci i s upírem zmizí.

​

Podle Vladimíra Macury, také můžeme u Erbena vidět jasnou odlišnost od jiných českých romantických autorů a to, že jeho cílem nebylo ukazovat individuální svobodu jedince, který se nepodmaní společnosti, ale naopak zdůrazňuje harmonizující společenskou a etickou normu, kterou by jsme měli dodržovat. V jeho textech tedy často můžeme vidět i biedermeierovskou životní filosofii. 

​

[1] PAJĄK, Patrycjusz. LIDOVÁ HRŮZA. Hrůza v české literatuře [online]. Academia, 2017, s. 145 [cit. 2020-10-28]. ISBN 978-80-200-2678-1. Dostupné z: https://www.academia.cz/uploads/media/preview/0001/03/dad50c614fd577c62cff3ba168f47c6887055076.pdf

[2] ŠIDÁK, Pavel. Vodník v české kultuře, zvláště v literatuře. STUDIA MYTHOLOGICA SLAVICA [online]. ZRC SAZU, 2012, s. 247-255 [cit.

2020-10-28]. Dostupné z: http://sms.zrc-sazu.si/pdf/15/SMS-2012-16_Sidak.pdf)

[3]ERBEN, Karel Jaromír. Kytice [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 s. 85  [cit.2020-11-08]. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/00/42/kytice.pdf

[4] ERBEN, Karel Jaromír. Kytice [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 s. 19-20 [cit.2020-11-08]. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/00/42/kytice.pdf

​